A je to za námi… Retriever Cup, aneb starý Prokopáč.
Má svoji atmosféru a úspěch akce, a to nejen této, jde ruku v ruce dle teplotních a povětrnostních podmínek. Kdo někdo něco organizoval, tak ví, že organizace akce, která čítá téměř stovku účastníků, dá zabrat. Pár nocí, kdy přemýšlíte, na co nezapomenout, co ještě obstarat, aby vše klaplo, jak má.
Tohle vše se neobjede bez podpory rodiny, bez podpory přátel a jejich pomoci.
A tak i tento rok snad vše proběhlo tak, jak mělo. Jen to počasí mohlo být milosrdnější.
Mě nezbývá, nežli PODĚKOVAT ZNOVU A ZAS, VŠEM, kteří se společně se mnou podíleli na organizaci.
Rozhodčím, bez těch by to nešlo. Tento rok se posuzování zhostili i nové tváře. Nové, jen ve smyslu posuzování na Prokopáči. A díky nim jsme mohli i my, kteří máme své psy, startovat společně s vámi.
Máchal, aneb Michal Novák, by měl zcela vážně zauvažovat o roli ofiko rozhodčího, šlo mu to skvěle. Ohlasy startujících svědčí v jeho prospěch.
Ohromnou radost nám udělali také dva rozhodčí, kteří „něco“ na poli WT dokázali, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Krásná, milá a vážená Irena Wrobelová a stále mladý, pozitivně naladěný Petr Bubeník. Mrzli společně s námi a posuzování těch našich „show“ psů brali s určitou dávkou nadhledu.
Poděkování patří našim výcvikářkám a na akci rozhodčím, Petře Hrabětové, Hance Homolkové , Zdeně Šrenkové. Házečům, především celé rodině Víškovic, bez nich by byla už jakákoliv akce neúplná.
Mým vnukům, kteří šlapou zdárně na paty mému Milánkovi a brzy z nich budou ti nejlepší házeči a kynologové.
Děkuji Vám všem za účast. Děkuji všem, kteří přinesli něco na zub, bylo to jedlé a dobré. Děkuji fotografům za zvěčnění atmosféry akce.
Všem vítězům, ale i méně úspěšným gratuluji a snad zase příští rok na viděnou.
Fotografie z dílny Hany Hoblíkové najde https://www.rajce.idnes.cz/hilaris/album/retriever-cup-2024?
